Hazard s vlastním životem

30. ledna 2011 v 21:22 | Midnight Baby |  Bleeding mind
Tenhle článek se mi válí v PC už nějaký ten rok, psala jsem jej vlastně pro předchozí webový projekt, do kterého jsem přispívala. Ale nikdy nebyl "otisknut", byl uložen do šuplíku a čekal na svou šanci. Blog.cz na mě vychrlil, že téma týdne je sebevražda, tak jsem sáhla do archivu a článek se pokusila vskřísit. Ač není teda o sebevraždě, tak pojednává o pojmu tomu velmi blízkém - sebepoškozování. Tak se nezlobte za odbočení od původního tématu^_^

V současnosti už asi každý zná někoho, ať již osobně nebo jen přes internet, kdo si záměrně ubližuje. V deseti poprvé mlátila hlavou do zdi tak až omdlela... vytrhávala si chomáčky vlasů z hlavy... kousala si tváře do krve... Nikomu to nepřišlo divné, všichni měli svých starostí dost.... To je "klasická" situace nevyrovnaného zázemí, od toho je pak již krůček k nenávisti své identity, svého těla. A k opravdovému ubližování sebe sama...
Osobně znám človíčka, který si tímto prošel... Špatná situace doma, rodiče rozvedení, máma si našla alkoholika... jednou v noci přišel otčím domů a človíčka osahával... Druhý den se choval jako že se nic nestalo, možná si to nepamatoval... Človíček si jen nedříve rozdíral hřbet ruky propiskou a počase se poprvé říznul žiletkou... Bylo to mělké říznutí, ale stačilo k poznání, že tudy jde filtrovat ven všechen stres... Příští zářez byl hlubší...
Z počátku se téměř u všech objevuje snaha své počínání maskovat za to, že je poškrábala kočka, že spadli ze stromu apod., časem ale stud za své jednání mizí a okolí své jizvy již neskrývají... To už se stane sebeubližování součástí jejich identity. Jejich život se pak pohybuje jen ve dvou polohách: vzrůstající stres před a uvolnění po. V této fázi už je jedno, jaký byl spouštěcí mechanismus: zázemí doma, šikana.., už je to závislost, stejně jako u narkomanů...
Můj známý človíček se z toho "dostal"...no říkejme tomu tak... jelikož se noční návštěvy otčíma přestali opakovat, človíček se začal uklidňovat.... A objevil jiné "útočiště" než sebeubližování... Vzpoměl si, že když byl malinký, tak spával pod hedvábnou dečkou... pod ní se cítil bezpečně, měl rád její dotek... Dnes už je človíček dospělý, ale stále s sebou nosí v kapse hedvábný kapesníček a vždy, když je ve stresu jej hladí.... Svému tělu již neubližuje.
A není sám, kdo má tentýž problém, přesto však počet dětí a dospívajících, jež si fyzicky ubližují, v ČR ještě nikdo přesně nezjistil. Údaje, co máme, jsou jen orientační a silně nepřesné, ale podle nich se sebezraňuje 14 445 lidí ve věkové hranici 10-25 let. Docela vysoká cifra na Českou republiku, nemyslíte? A častěji se s tímto problémem svěří odborníkům ženy, uvádí se, že u nich sebepoškozování převažuje v poměru 3:1.
A když se porozhlídneme po internetu, zjistíme, že na fórech a chatech debatují zástupci obou pohlaví, zatímco "blogování" je výlučně dívčí záležitostí a to ve věku kolem 15let.
Jedni s nimi soucítí, chápou je, berou jako "kamarádky", druzí jim radí, že májí přestat, že všechno se tím zlepší... Komentáře k článkům mají jednu krásnou vlastnost, je to anonymní, povídají si tu lidé beze jména a bez tváře, většina z nich však nemá ani 18 a průměr se pohybuje kol 15 let. A jsou zde, jak "začínající" tak již "zkušení". "Ahoj, já s tím začala včera, byla sem psychicky na dně.....celou tu dobu, co sem ležela ve vaně sem přemýšlela jak to udělat... Přemýšlela sem nad tím jestli si pořezat ruku nabo nohu... Skončilo to pořezanou nohou... Mám piercing v pupíku, už tenkrát sem se divila že mi ta bolest připadá příjemná... Nikdy bych nevěřila že do toho spadnu... Prvně to řešily cigarety a teď takhle..." píše Lenny v jednom ze svým komentářů, na druhou stranu je tu i Baryk, ta patří již k těm "zkušenějším"..."no,určitě na tom něco pravdy bude...pořezanou a popálenou mam celou levou ruku...dřív jsem se to snažila nějak skrývat...teď už na to kašlu...nestydim se za to...jenom si nadávam, jak si takhle zbytečně mršíme tělo a mysl..."
Odkazy dávat nebudu, je to zbytečný, většina z nich je stejně jako přes kopírák, stylizace do gothic či emo stylu a všude smutné obrázky dívek od krve... Kde je ale hranice mezi deziluzí života a pocitu osamocení, co prožívá snad každý puberťák, či pózou, co využívají dívky, aby na sebe upozornily a skutečnou poruchou? Z komentářů to jde rozpoznat mnohdy docela rychle, ale ne vždy může být první dojem správný... "Gotika není jenom krev, černá barva a deprese, ale něco nádherného, co můžu prožívat jen tady", na tenhle komentář jsem narazila na jednom nejmenovaném blogu, tato dívka patří mezi ty tzv. "gothičky" (či gHotYčky:-D ), co si našli svou pózu v krvi, démonech a nočních toulkách po hřbitovech.
Vzpomínám si na základní školu... celkem fajn léta...V té době byla moderní jedna hra, jeden přidusí druhého až do bezvědomí, ostatní jej chytají a pak ho začnou křísit. I já jsem se jí nejednou zúčastnila, byla to sranda a když to dělali ostatní, tak proč ne já taky? Jednou mne však spolužáci nechytili a nechali mě spadnout na zem, praštila jsem se do hlavy...Probrala jsem se, píši přece tento článek, ale spolužáci v podstatě všichni utekli a nechali mě tam... tehdy jsem pochopila, o jak nebezpečnou hru jde...
Na druhé straně jsou tu ti, co skutečně sdílejí společný problém: nedokáží řešit své problémy jinak než sebeubližováním. Ti vypisují své pocity, varují ostatní a snaží se poradit jak z toho ven.
sebeposkozovani.ath.cx tenhle web je dost užitečný, podává celkem ucelené informace a snaží se "návštěvníka" navést k tomu, aby se svými problémy navštívil odborníka. Nepodporuje žádný krvavý styl, jak je tomu na "blozích", snaží se o věcné vysvětlení problému. Taky to bude tím, že administrátorům již není 15 let, ale jsou to již dospělí jedinci...
Pokud Vás článek oslovil a chtete pomocnou ruku, udělejte první krok, nikdo jiný ho za Vás může udělat:
Celorepublikový seznam linek důvěry: www.capld.cz
Národní linka důvěry pro děti a mládež 800 155 555
Dětské krizové centrum, Praha 241 484 149, www.dkc.cz
Modrá linka, brno 549 241 010, 608 902 410
Spondea, Brno 541 235 511, 608 118 088, www.spondea.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.